Jak mluvit s dětmi o vzhledové jinakosti

Děti jsou vnímavé a zvídavé. Všimnou si, když někdo vypadá jinak – má jizvu, flek na kůži, neúplný nos nebo odlišný tvar obličeje. A právě v těchto chvílích mají dospělí a pedagogové jedinečnou možnost naučit je, že odlišnost není něco, čeho je třeba se bát – ale něco, co k životu přirozeně patří. Vzhled totiž není překážkou – dokud nás nezačne odsuzovat společnost.

 

Iniciativa Rovnost tváří proto vytvořila sadu bezplatných vzdělávacích aktivit pro mateřské a základní školy. Materiály pomáhají učitelům citlivě otevírat téma vzhledové jinakosti a vést děti k empatii, respektu a přijetí. Všechny aktivity jsou zdarma ke stažení na webu Rovnosti tváří: www.rovnosttvari.cz/aktivity-pro-pedagogy. 

Proč považujeme za důležité pracovat s tématem jinakosti již u dětí?

Děti si teprve tvoří obraz o tom, co je „normální“ a co ne. 

 

  • Pokud je téma vzhledové odlišnosti ve škole přehlíženo nebo zlehčováno, mohou si děti nevědomky osvojit postoje, které vedou k odmítání, výsměchu nebo strachu z jinakosti. 
  • Naopak – pokud děti včas pochopí, že každý člověk může vypadat jinak a že vzhled neurčuje jeho hodnotu, budují si odolnost vůči předsudkům a stereotypům.

Děti, které se pravidelně setkávají s rozmanitostí a učí se ji vnímat jako přirozenou součást života, mohou mít menší tendenci k předsudkům a šikaně a zároveň větší schopnost empatie.  

Práce s tématem jinakosti v dětství není jen o přijetí druhých, ale také o přijetí sebe sama.

 Mnoho dětí se cítí být nějakým způsobem odlišné a potřebuje ujištění, že jsou v pořádku takové, jaké jsou. Učitelé přitom sehrávají klíčovou roli v tom, jak děti vnímají samy sebe i svět kolem sebe – a právě podpora zdravého sebepřijetí je v tomto ohledu nesmírně důležitá.

Proč tyto materiály vznikly?

Za jejich vznikem stojí příběhy dětí i dospělých, kteří kvůli svému vzhledu zažívají posměch, sociální vyloučení nebo nedůvěru. Tito lidé žijí s následky vrozené diagnózy, úrazu nebo onemocnění. Ačkoliv svou jinakost dokázali přijmout, naráží často na nepochopení okolí.


Ve společnosti bohužel stále přetrvává vnímání vzhledové odlišnosti jako něčeho „nepříjemného“, „nepatřičného“ nebo dokonce „děsivého“. Děti si tento pohled osvojují – pokud jim nikdo neukáže jiný úhel pohledu. Škola je jedno z prvních prostředí, kde se dítě učí žít s ostatními. Právě tam může vzniknout základ pro otevřenost, respekt a přijetí. Anebo – pokud se témata přehlíží – prostor pro posměch, šikanu a odmítání.

Co materiály dětem přinášejí?

Sada aktivit rozvíjí klíčové oblasti sociálně-emočního učení:

  • Empatii – děti se učí vcítit do prožívání druhých.
  • Respekt – chápou, že každý člověk má svou hodnotu.
  • Sebehodnotu – posilují přijetí sebe samých, včetně svých odlišností.
  • Kritické myšlení – rozpoznávají stereotypy a nepodléhají jim.
  • Soudržnost – aktivity podporují spolupráci a bezpečné vztahy ve třídě.

Jak aktivity vypadají v praxi?

Materiály jsou přizpůsobeny věku i úrovni porozumění dětí:

Mateřská škola: Práce s pohádkou, tvořivou činností a komunitním kruhem. Děti si osvojují základní pojmy jako jinakost, emoce nebo respekt hravou formou.

I. stupeň ZŠ: Žáci se zapojují do výtvarných výzev, diskusí a zážitkových aktivit, které rozvíjejí empatii a pomáhají chápat, proč lidé někdy vypadají jinak.

II. stupeň ZŠ: Aktivity vedou k hlubší reflexi – žáci pracují s osobními příběhy, mediálními obrazy a vytvářejí vlastní výstupy, které odrážejí jejich pohled na rozmanitost.

Témata, se kterými aktivity pracují, aneb jak může vzhledová odlišnost vzniknout:

  • vrozenou diagnózou – např. Treacher-Collins, rozštěpy, Goldenharův syndrom,
  • úrazem – zejména popáleninami,
  • kožním onemocněním – vitiligo, ichtyóza, psoriáza,
  • chirurgickým zásahem – např. po odstranění nádoru, cévní malformaci.

Příklady konkrétních aktivit

Mateřská škola

  • Panenka jinakosti: děti si v komunitním kruhu povídají o hadrové panence s atypickým vzhledem. Učí se, že každá hračka i člověk může být jiný – a přesto důležitý.
  • Výtvarná výzva: po pohádce o postavě s jinakostí děti malují vlastní představu hrdiny. Cílem je přijetí vzhledové rozmanitosti.

I. stupeň ZŠ

  • Nemuchlejme se navzájem: děti slovně útočí na papírovou postavičku, kterou pedagog s každou větou mačká. Poté ji „napravují“ laskavými větami. Reflexe ukazuje sílu slov i jejich dopad.
  • Zvuk a vzhled: děti poslouchají zvukové nahrávky a hádají, jak lidé vypadají. Zamyšlení ukazuje, že vzhled nemá vliv na schopnosti nebo inteligenci.

II. stupeň ZŠ

  • Výtvarná výzva – Moje tvář je mistrovské dílo: žáci tvoří autoportrét, který ukazuje jejich jedinečnost. Učí se, že každá tvář má hodnotu a originalitu – i když se liší od většiny.
  • Diskuse o originalitě: žáci porovnávají „zvolenou“ jinakost (tetování, účes) a vzhled, který si člověk nevybral. Učí se chápat rozdíl mezi stylem a životní realitou.

Zkušenosti škol

  • „Děti se velmi zajímaly o to, proč má někdo jizvu, a vnímaly, že si s ním mohou normálně hrát.“ Mateřská škola, Jižní Čechy
  • „Žáci vytvářeli superhrdiny s jinakostí a výsledky byly velmi silné. V některých příbězích byl kus jejich vlastních pocitů.“ Základní škola, Praha
  • „Aktivita s maskováním přinesla hlubokou diskuzi. Studenti si uvědomili, jak rychle hodnotíme podle vzhledu.“ Střední zdravotnická škola, Havlíčkův Brod

Odlišnost není problém – problémem je naše reakce

Vzhledová jinakost by neměla být důvodem k výsměchu, ale cestou k porozumění. Děti, které se naučí přijímat odlišnost jako přirozenou součást života, budou vyrůstat v otevřenější a zdravější společnosti. Pedagogové mají jedinečnou možnost ovlivnit, jak děti budou k odlišnostem přistupovat. Aktivity iniciativy Rovnost tváří jim v tom mohou být cennou oporou.